16.12.2019 Ochutnávka z měsíčníku MY: Kdysi se Karel Čapek zamýšlel nad tím, co je typickým znakem češství. Došel k tomu, že naše identita nespočívá v genetice, protože neexistuje typicky česká barva vlasů či velikost nosu – tvoří ji zděděná kultura, tedy jazyk a tradice. A mezi českými tradicemi mají co do oblíbenosti jednoznačný primát Vánoce. Samo sebou, že při nich nejde jen o dárky. Lidé měli odjakživa potřebu se ve významné dny scházet, hodovat a obdarovávat se. S příchodem křesťanství získaly tyto oslavy konkrétní obsah – staly se připomínkou narození Ježíše Krista v dalekém Betlémě. Staly se Vánocemi! https://www.mesicnikmy.cz/…/16/%C4%8Cesk%C3%A9-V%C3%A1noce
Petr Závladský:
Už jsem unaven z toho, jak stále (a marně) vysvětluji Čechům, že neplatí stupidní heslo: „Kdo neskáče, není Čech“. Ale že češství se projevuje právě dobrou znalostí a používáním českého jazyka (zejména ve psané formě) a udržováním našich domácích kulturních zvyklostí. Do třetice se k tomu přidružuje i typická česká kuchyně, resp. celá gastronomie.
A že jestliže se „rozpouštíme“ v multikulturalismu a internacionalismu €U, je to naše vlastní vina, protože ve své prostomyslnosti a naivní snaze o světovost tyto tři kořeny dobrovolně opouštíme.