Diktátoři a múzy

11.12.2019 Jan Tinterov: Někteří diktátoři měli spisovatelského ducha a nebo si to aspoň o sobě mysleli. Asi neznámější dílo z rukou diktátora je Hitlerův Mein Kampf. Původně se kniha jmenovala Čtyři a půl roku boje proti lžím, hlouposti a zbabělosti. Rukopis však byl špatný a nesourodý. První nakladatel mu ho vrátil s tím, že je to ,, změť banalit, školních vzpomínek, subjektivních soudů a osobní nenávisti „. Po přepracování názvu i textu spatřil svět Mein Kampf. Z knihy se stal nepřehlédnutelný bestseller, který byl přeložen do 16 jazyků a vydělal autorovi miliony na honorářích.

Hitlerův kolega Mussolini se nenechal zahanbit a má na svém kontě čtyřiačtyřicet svazků knih, včetně několika autobiografií. Jeho nejznámější dílo má být historický román se sexuálními motivy, nazvaný Kardinálova milenka. Kromě psaní vlastních knih, se věnoval Mussolini ještě překladu a překládal do italštiny hlavně díla německých autorů.

Rozhodně největší diktátorský bestseller je ,, malá červená knížka “ od Mao ce-tunga. Protože jí musel vlastnit každý Číňan, přesahuje počet výtisků jednu miliardu. Kniha se věnuje rozmanitým tématům, jako například zemědělství, radí ženám jak dobře vařit, nebo zdůrazňuje potřebu pravidelně cvičit hod granátem.

Libyjský vůdce Kaddáfí zase obdaroval svět svou Zelenou knihou. Jedná se o směs politické teorie, která v sobě míchá socialismus, islám a panarabismus. Jeden západní kritik o tom díle prohlásil, že jde o něco, co by mohl naspat někdo, komu je 15 let a potom to nazval ,, Můj plán na záchranu světa „. Kaddáfí se také pokoušel psát beletrii. Svou sbírku povídek pojmenoval Útěk do pekla. V jedné povídce vypráví o kosmonautovi, který se vrátí na zem a nemůže najít práci. Nabízí se mu zaměstnání jako je tesař, instalatér, ale poněvadž nemá odpovídají dovednosti, nemůže tuhle práci přijmout a nakonec se zabije.

Saddám Husajn pověřil dvorního kaligrafa, aby přepsal Korán jeho krví. Kniha čítá 600 stran, napsat jí trvalo tři roky a bylo zapotřebí dvacet litrů Saddámovy krve. Saddám psal rovněž romantické romány a jeden z nich se stal bestsellerem. Jmenuje se Zabida a král a Saddám ho vydal pod cizím jménem. Má se prý jednat o celkem kvalitní dílo, ale já to nečetl, takže nevím. Jde o vlastenecké podobenství o vlídném despotovi, který se zamiluje do krásné ženy, kterou týrá krutý manžel.

Vrchní kat z Afriky, prezident Rovníkové Guineje Macias Nguema, který si získal přezdívku černý Hitler, se vždy cítil velmi nejistě pro nedostatek svého vzdělání a intelektuální zdatnosti. Nechal proto každého kdo nosil brýle zabít, protože brýle byly důkazem inteligence, a tu on považoval za podhoubí zrady. Nguema nikdy nic nenapsal, ale sám se stal předlohou pro román jménem The Dogs of War od Fredericka Forsytha. U nás vyšla s názvem Žoldáci, já ho četl a opravdu jsem v ní Nguemu našel.

Na závěr odskočíme do světa filmu. Severokorejský Kim Čong-il se zajímal o filmovou produkci a napsal knihu nazvanou Film a umění režie. Často navštěvoval Phjongjangské filmové studio a tam hercům uděloval cenné rady. Sám toužil po natočení severokorejské verzi Godzilly. Aby svou touhu naplnil, tak nechal unést jihokorejského producenta Sang-oka i s jeho manželkou, známou jihokorejskou herečkou. S jeho neochotnou pomocí nakonec Kim natočil velkofilm nazvaný Pullgesari, pojednávající o zrůdě požírající kov, a která zachrání vesničany před útlakem vojenského diktátora. Děj se odehrává ve 14. století a na západě se prý stal kultovní klasikou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.