Honzíkova cesta: plamen cenzury i v dětské knize a já pláču. Je rok 2020!

Petr Pokorný

Málokdo ze starších nezná dětskou knížku z dob po válce, kdy děti cestovaly samy vlaky a autobusy a rodiče se o ně nemusely bát. Honzíkova cesta vypráví o cestě předškoláka Honzíka do vesnice Koníkovice k prarodičům. Poprvé cestuje sám vlakem v pěti létech!! Umíte si to dnes představit?

Ano, taková doba byla a nebylo vše špatné. Rodiče se nebáli vrahů a násilníků, ale aby nezabloudily. My starší si tu pohodu pamatujeme a občas litujeme, že ta doba není zpět. A zdůrazňuji, to bylo 9 let po strašné válce a my dokázali (naši rodiče a prarodiče) dát dětem úžasné dětství.

I ta knížka je už dnes zcenzurovaná! Potichu a nenápadně! I dnes je na indexu cenzury! Až sem jsme opět došli!

Před časem jsem zalistoval v „Novém výkladu dějin“ a narazil na záhadnou knížku, která se nápadně podobala Honzíkově cestě Bohumila Říhy z roku 1954. Byl jsem v šoku. Kam zmizela svoboda, o kterou jsme se tolik usilovali?

Po roce 1989 byly jeho dětské knihy nakladatelsky cenzurovány po stránce ideologické i kulturní . Z jeho dětské encyklopedie byla odstraněna více než třetina hesel! Neuvěřitelný zločin.

Bohumil Říha byl báječný spisovatel pro děti, který rozuměl dětskému světu, popisoval reálně život, jaký skutečně byl. Bez příkras, ale dětsky. Věřil ve spravedlnost, lásku, výchovu dítěte a to je dnes zločin. (Pod čarou jsou jeho světové aktivity a proč musel zmizet). On totiž psal o družstvech, o loukách a vychovával k lásce k přírodě, nikoliv k plundrování. A psát fakta a vysvětlovat bez politické ideologie se už dnes opět nesmí.

Spisovatel Bohumil Říha zemřel 15. prosince 1987. A dnes by se obracel v hrobě.

 Honzíkova cesta:  V jednotném zemědělském družstvu pracuje dědeček Janouch (ve vepříně) i babička (v drůbežárně).  Kniha ale byla přepracována a zmínky o družstvu a družstevním majetku vypuštěny, protože se to děti už nesmí dozvědět.  Říhova dcera, středoškolská učitelka češtiny a francouzštiny Eliška Janovská, to dle Wikipedie komentovala slovy: „Dělali jsme to v dobrém úmyslu. Tatínek si prý úpravy přál….  A co dnes šestiletým dětem řekne družstvo?“ Později připustila, že některé zásahy byly (prý) poplatné euforii porevolučních Havlových let. (Družstva existují i dnes – doplnění)

Je to samozřejmě lež, protože to byl socialista srdcem (nikoliv ziskem jako zkorumpovaný generál Petr Pavel) a spravedlenost si skutečně přál. A v roce 1986 určitě nepředělával knížky na kapitalismus a vůdčí úlohu USA. Navíc to byly knížky dětské. On věřil, že se lidé Hitlerem a válkou poučili.

Ukázka dnes a původně:

„Čí je to koník? Punťu znám, kocoura znám, ale koníka jsem ještě neviděl“. „To je družstevní.“ „Co je to družstevní?“ vyptával se Honzík. Tomuhle zvláštnímu slovu nerozuměl. „To znamená, že patří všem lidem v Koníkovicích. Já jsem si ho na dnešek jenom vypůjčil.“ „A dědečku,“ zamyslil se Honzík, „co je ještě družstevní?“ „Třeba pole,“ odpověděl dědeček a ukázal bičem kolem dokola. „Vidíš, to všechno jsou naše pole. Patří našemu družstvu.“
— Původní text z roku 1954
„Čí je to kůň? Punťu znám, kocoura znám, ale koně jsem ještě neviděl.“ „Ten není náš. Já jsem si ho na dnešek jen vypůjčil.
— Nový text

Proč nás současný režim opět nutí lhát? Proč opět funguje autocenzura, abychom k vůdcům zachovali zdání loajality a něco se nám do kapsy usypalo?

Lidé tenkrát byli šťastní, uvolnění a věřili, že pro další generace vybojovali svobodu, kterou nám už nikdo nevezme. Ten omyl se nám vymstil.

Tak jsme skutečně žili
Dnes veřejně hlásá eurokomisařka Jourová, že mají dědečkové a babičky vychcípat, nebo minimálně 50+ mají mít dohled, aby toto nikdo nevěděl. Cenzura vytváří „NOVÝ VÝKLAD DĚJIN“  kdo nejde s Bruselem, bude potrestán. (Samozřejmě jemněji podáno)
..při psaní své poslední knížky Honzíkova cesta jsem zapomněl na všechny hrozivé termíny jako specifičnost, dětský hrdina, didaxe ap., vytlačil jsem ze svého vědomí kritické pobídky jako: autore, musíš… autore, nesmíš… a nebojácně jsem pustil svého malého Honzíka na stránky knížky, ať dělá, co umí. Výsledek byl ten, že snad ze žádné knihy se mi nevrátilo tolik radosti, nadšení a čtenářského vděku jako z Honzíkovy cesty.
— Bohumil Říha, Mých deset let v literatuře

To už dnes opět neplatí: cenzura se vrátila nejen do této knížky zpět.

O letadélku Káněti

Vydání následující po r. 1989 byla ideologicky a kulturně cenzurována. Byly odstraněny jak socialistické reálie (JZD, předseda družstva), tak společenské zvyklosti (kouření, tělesné tresty, zacházení se zvířaty)

Divoký koník Ryn

a mnoho dalších.

 ———————————————————–

Od roku 1949 byl spisovatelem na volné noze. V roce 1952 se stal tajemníkem Svazu spisovatelů. Cestoval, navštívil Sovětský svaz, Čínu, Mexiko a jiné země. V letech 1956–1967 působil jako ředitel Státního nakladatelství dětské knihy. Některé jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků. Pracoval v UNESCO (Organizaci OSN pro vzdělání, vědu a kulturu) i v organizaci Mezinárodní sdružení pro dětskou knihu (International Board on Books for Young People – IBBY), a obdržel Medaili Hanse Christiana Andersena.

Ale podepsal antichartu, dostal socialistické řády a věřil ve spravedlivou společnost bez miliardářů a chudáků.

Doslov

Vážení čtenáři, přesvědčte se, že výše je pravda. A pak, můžete li, kopírujte, rozmnožujte a ukazujte, jaká je dnes demokracie a zda skutečně svoboda a demokracie je. Nežádám odkaz sem kvůli popularitě webu, ale aby se lidem otevřely oči kdo skutečně lže, kdo vytváří „alternativní pravdu“ a jak zloděj křičí chyťte zloděje. Nenápadně, plíživě a za podpory mainstreamu a neziskových organizací!

Petr Pokorný

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.