Jan Kollár/ Martin C. Putna: Slávy dcera

Recenze Stanislav Dupač: Čtu Slávy dceru Jana Kollára s vysvětlením a komentářem Martina C. Putny. Musím říci že pana Putnu za jeho podporu imigrace nemám rád, na druhou stranu musím napsat že si ho vážím za jeho znalosti a že jeho vysvětlivky pojmů a významů k Slávy dceře jsou bravurní. V čem se s ním ovšem neshodnu je pohled na to dílo. Ve zkratce on tvrdí že to dílo je po ideové stránce mrtvé, zastává se určitým způsobem jeho uměleckého významu. Jenže to je „náboženstvím“ které pan Putna vyznává. On je multikulturalista, já se považuji za Čecha vlastence a zároveň Slovana. On se například svým způsobem posmívá Kollárově smutku nad poněmčením polabských Slovanů. Já ovšem ten smutek prožívám pokud projíždím hluboko v Německém Polabí vesnicemi se slovanskými jmény a propadám smutku když se v Lužici v Srbských vesnicích s dvojjazyčnými tabulemi snažím zaslechnout autentickou lužickou srbštinu. Není to v mém případě panslavismus, je mi líto každého národa který má zaniknout o to více národa nám tak blízkého.

Znovu k těm vysvětlivkám pana Putny, spoustu z věcí které píše znám neb jsem přečetl na slovanské téma mnoho knih, v jiném mne poučil a zaujal, nicméně i přes posměvačnou pachuť která se jeho komentáři táhne, knihu doporučuji, neb čtenáři který není náležitě vyškolen, přinese mnoho vysvětlení k onomu dílu, bez toho dnes prakticky nepochopitelného. A tu pachuť způsobenou jiným světonázorem, je možno při čtení pominout. Paradoxně člověk který stojí na opačné straně barikády, než národovci, udělal pro Slávy dceru a její dnešní pochopení více než kdo jiný. Vlastně to udělal, jako jediný.

Tužme se více!…

Ten, kdo trůny bořil, lidskou krev darmo vyléval,

Po světě nešťastnou války pochodni nosil:

Ten porobu slušnou, buď Got, buď Skýta, zasloužil,

Ne kdo divé chválil příkladem ordě pokoj.

Kde ste se octly, milé zde bydlivších národy Slávů,

Národy, jenž Pomoří tam, tuto Sálu pily?

Sorbů větve tiché, Obodritské říše praporce,

Kde vnukové Viků, kde ste potomci Ukrů?

Na právo šíře hledím, na levo zrak bystře otáčím,

Než mé darmo oko v Slávii Slávu hledá.

Rci, strome, chráme jejich rostlý, pode nímž se obětně Dávnověkým tehdáž pálily žertvy bohům:

Kde jsou národové ti, jejich kde knížata, města?

Jenž první v severu vzkřísili tomto život?…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.