3.7.2020 Vladimír Pikora : Prezident Liberlandu Vít Jedlička mi před nějakým časem věnoval knihu Vítězslava Kremlíka: “Obchodníci se strachem”. Úžasná kniha. Ještě jednou děkuji. Tedy abych řekl pravdu, kniha se čte špatně. Je psaná jako odborná literatura a je nahuštěná fakty, člověk musí při čtení hodně přemýšlet, žádné oddechové čtení, ale nenechte se odradit. Výsledek čtení stojí za to. Zjistíte, že celý ten boj za klima je jeden velký podvod. Říkáte si: “To přece není možné!” Jenže Kremlíkovi vše do sebe zapadá, jeho argumenty jsou jasné a logické. Vše je doplněno odkazy na věrohodné zdroje. Přikládá grafy a historicky kontext. Jako amatér bez hlubších znalostí klimatu nedokážu jeho výklad zpochybnit, ale i kdyby měl pravdu jen v polovině věci, tak to je naprosto alarmující. Ekologické “neziskovky” si z nás udělaly dojnou krávu! Sloužíme jen jako blbci, kteří se honí za uhlíkovou stopou, aby z toho aktivisté těžili politické body, čestné doktoráty a všichni kolem prachy. Zajímavé je, že tito aktivisté často bojují proti trhu a často i proti demokracii, protože mají pocit, že aby planeta neshořela, nemohou o důležitých věcech hlasovat hloupí lidé, ale jen klimatologové – vědci. Svoboda je pro ně přežitá, protože na ni už prý není čas. Jsou lidé, kteří si do knihy podtrhávají. To já nedělám, já ohýbám rohy stran, ke kterým se chci ještě vrátit. U Kremlíka jsem ale zjistil, ze ohnuté jsou skoro všechny listy. Kniha je prostě nabitá myšlenkami a fakty. První stránky jsou slabší. Kolem strany 50 se text ale zlomí a popíše, jak se svět bál freonů a ozónové díry a kdo na tom vydělal. Pak popisuje propojení vědy a politiky, což s sebou přineslo řadu skandálů, které se mnozí snažili ututlat, takže o nich asi ani nevíte. Popisuje moderní kacíře a inkvizici, kdy jsou nepohodlní vědci umlčováni a likvidováni (vyhazování z práce apod.) Samotnou podkapitolu věnuje tomu, jak zeleni aktivisté získávají administrátorská práva Wikipedie, aby pak mazali a přepisovali hesla k obrazu svému až do bodu, kdy musely zasáhnout nadřízené autority, aby administrátory brzdily, protože z encyklopedie se stal propagační materiál alarmistů. Čtenáři najednou získávali informace jen jedné strany a neměli vyvážený obraz. To se časem ale stalo i u řady dalších médií. Nejednou jsme se dozvěděli, že různí lidé jsou popírači klimatických změn. Stala se z toho diskvalifikuji nálepka. Různí politici byli dehonestováni jako popírači, jenže oni nikdy nepopírali změny klimatu. Jen tvrdili, že za většinu změn klimatu nemohou lidé. Oni dokonce i připustili, že za část změn mohou lidé, ale jen část, a proto nelze změnám klimatu zcela zabránit. Propaganda médií a očividné změny klimatu je měl zničit a usvědčit ze lži. Vždy šlo totiž o konzervativní politiky a jak se v knize píše, řada západních vědců se domnívá, že konzervativci nejsou pro vědu dost chytří. Myslíte, že by to řekli i o nějaké minoritě? Poslední kapitola je věnována financování “ekologického” výzkumu a neziskovek kolem něj. Peníze, které se v tom točí, jsou šílené a mnozí mají vymyšleno, jak na tom vydělají. Jasně zaplatí to daňový poplatník. Nikdy jsem s Kremlíkem nemluvil. Pokud ho znáte, poděkujte mu, prosím, za mě. Kniha je skvělá. Možná ale mohla být kratší, aby neodradila i mladé čtenáře, protože ti asi moc nečtou. Jestli jste knihu ještě nečetli, doporučuji ji. Je to hustý, úsměv na tváři vám to nevykouzlí. MUST READ