Na knihu Setkání 1913 jsem se těšil, aniž bych o ni cokoliv bližšího věděl. Zárukou mi byla osoba Ladislava Větvičky, který mě „dostal“ svými nekorektními fóry na Facebooku. Jak na svém osobním profilu, tak na Větičky Ládika Větvičky. Fóry a glosami, které jsou nejen vtipné, ale i chytré. Co taky čekat od člověka, který procestoval kus světa a vládne devíti jazyky. Proto, když se naskytla možnost na startupu Startovač podpořit vydání knížky, neváhal jsem ani vteřinu. A pak už jsem jen četl krátké ochutnávky z připravované knihy a těšil se čím dál víc. Přesto jsem se do čtení nedal hned. Práce, rodina… pořád nějak nebyl čas a hlavně klid. Když jsem ji ale začal číst, už mě nepustila. Přečetl jsem ji za jeden den a jedním dechem. Přesněji řečeno dvěma dechy. Polovinu cestou Pendolinem tam a druhou polovinu Pendolinem zpět. Mám knihy v úctě. Zacházím s nimi slušně a nikdy bych si nedovolil například místo záložky ohýbat rohy. Za barbarství považuji i psaní poznámek do knih, nebo podtrhávání zajímavých částí. U této knihy jsem měl ale neodolatelné nutkání si podtrhávat. Ovšem jen do chvíle, než jsem usoudil, že bych si musel podtrhnout většinu knihy … Bylo tam všechno. Od až téměř hrabalovské nálady v exkurzu do zimní předválečné Vídně, přes zajímavé a poučné části (střípky ze života TGM, Freuda, Hitlera, Lenina, Stalina, ale i dalších, nazírání na Čechy v Rakousko-Uhersku, …), vtipné části (například Stalinův přípitek), až po mrazivou část. Část, kdy se vize vyřčené před sto lety zhmotňují v našem současném dění. A dávají za pravdu těm, kteří v „uprchlické krizi“ a neomarxistickém šílenství vidí postupné naplňování Kalergiho plánu. Před mnoha lety naplánovaný proces, který směřuje k „Zlaté miliardě“ a k totalitě o které se nám nesnilo. V dovětku ve své knize Ladislav Větvička po ostravsku píše: „Lidi, mam vás kurva rad, bděte. Bo jak budete slepí a hlupi, nebudete studovat historii a nebudete bdět, bude se to všecko opakovat. Ale pak si nestěžujte, že vas nikdo nevaroval, bo varovani ste byli. A potom, buch s vama …“ Tež tě mame Ladiku radi. Ale obavam se, že lidi nechcou vědět a historie se bude opakovat. Opatruj se. A piš. Diky. -TB-
Knihu zakoupíte zde:
Ladislav Větvička: Osudové setkání 1913 – Knihu chraň! (knihuchran.cz)
