Pravda vítězi?

„Minulost je to, na čem se shodnou záznamy a paměť.“ George Orwell – 1984

Dobrý den.

Dovolte mi krátké zamyšlení na téma Pravda vítězi (ano, krátké „i“ na konci je záměrně). Jeden z důvodů založení a provozování skupiny „Knihu chraň!“ byla reakce na zamlčování, překrucování, nebo vyloženě lhaní o některých částech historie.

Čtěte také – Jak to začalo… – KNIHU CHRAŇ! (knihuchran.cz)

Namátkou – osvobození Československa, poválečné odsuny, „sametová revoluce“ atd. Proč nás například Česká televize masíruje propagandou jak zlí Češi po válce vyhnali chudáky Němce do zničeného Německa, ale už se nezmíní o teroru v českém pohraničí a řádění Freikorps ještě před mnichovskou zradou?

Čtěte také – Emil Hruška: Boj o pohraničí – Sudetoněmecký Freikorps v roce 1938 – KNIHU CHRAŇ! (knihuchran.cz)

Že se tak děje v televizi, která musí držet proevropskou linii (čti pro EU, migraci, menšiny, atd) je nabíledni. Ale co knihy? Lidé, kteří nesledují alternativní weby a jsou v lehčím případě znepokojeni tím, co vidí třeba v „čété“, nebo na Seznamu se většinou upínají ke knihám. Dá se na ně vždy spolehnout? A teď nemám na mysli knihy typu „50 odstínů šedi“, nebo „50 genderů“

Čtěte také – Jak vznikl název „Knihu chraň!“ ? – KNIHU CHRAŇ! (knihuchran.cz)

Mám na mysli knihy, které se dotýkají naší historie, nebo například pohledu na společnost. Knihy, které jste třeba dříve četli a teď byste je rádi koupili dětem. Aby si četbou knih utvářely zdravé názory a povědomí o naší minulosti… Není vydání jako vydání. Pojďme se podívat na jeden konkrétní případ. Asi před třemi měsíci jsem dětem koupil mou v dětství oblíbenou knihu Obrázky z českých dějin a pověstí. A včera jsem náhodou při úklidu knihovny objevil tu mou starou. Tak mě napadlo je porovnat… Předesílám, že níže uvedená kniha pro děti je skvělá i v novějším vydání a autoři se nedopustili žádného zvěrstva. V mnoha ohledech je i vylepšená, doplněná. Ale změny tam jsou.

Novější vydání, a to kvituji s povděkem, je rozšířeno o jedenáct částí. Prokop Diviš, Josef Božek, Josef Ressel, František Antonín Gerstner, Jan Perner, František Palacký, Karel Hynek Mácha, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, František Křižík a vznik Československa.

Starší vydání z roku 1980 (za čtyřicet korun Československých) naopak obsahuje několik zmínek, které v novém vydání nenajdete. Například v části o baroku. Věta „Lidé měli být ve své víře a poslušnosti utvrzováni a omračováni i tím, že vedle nádhery zde na ně působilo mnoho nepochopitelného a podivného.“

V části o založení města Tábora chybí v nové verzi: „…spravedlivější svět. Husité ho nazývali královstvím božím na zemi a měli přitom na mysli svět, kde by nebyli jedni, kteří pracují a poslouchají, a druzí, kteří jim vládnou a z jejich práce žijí.“

A tahle část chybí úplně: „Dělníci brzy pochopili, že jim nikdo nepomůže, že si musí pomoci sami. Jejich řady byly stále početnější a to jim dodávalo sílu. Uvědomili si, že když potáhnou všichni za jeden provaz, zvítězí a vybojují pro sebe lepší život a pro všechny spravedlivější řád. Marxovo a Engelsovo učení jim ukazovalo cestu k cíli a jejich vůdcové jim radili jak bojovat s továrníky. Neobešlo se to bez velkých obětí. Mnozí dělníci se ocitli ve vězení, někteří zaplatili i životem. Nejen u nás, ale na celém světě. Třeba v americkém městě Chicagu v květnu roku 1886. Na památku těch, kteří tam při dělnických bouřích padli, rozhodli se dělníci slavit 1. máj jako svátek pracujících v celém světě. U nás byl 1. máj slaven poprvé v roce 1891. Mnoho lidí na celém světě pochopilo, že dělníci pochodující po ulicích představují sílu, jejímž úkolem je změnit svět.“

Stejně tak jako celý příběh „Sjezd U kaštanu“

Jak jsem psal výše. Kniha je v mnohém vylepšená a krásně doplněná o některé vynálezce, spisovatele, skladatele… a zakončená částí o vzniku samostatné republiky. Taky nechci v žádném případě nařknout autory ze zlého úmyslu. Jistě chtěli zmiňované části stylisticky upravit a přiblížit dnešnímu čtenáři. A co děti s Marxem a Engelsem, žejo.

Ale nejsem sám, kdo si podobných rozdílů všiml. Víte jak se liší třeba Honzíkova cesta od své původní verze?

Čtěte více – Honzíkova cesta: plamen cenzury i v dětské knize a já pláču. Je rok 2020! – KNIHU CHRAŇ! (knihuchran.cz)

Možná autoři usoudili, že původní vydání Obrázků bylo poplatné době a vynecháním části o schůzi Pod kaštany se vyrovnají s minulostí? Že je dnes nebezpečné zmiňovat, že někdy existovalo dělnické hnutí? Nebo jakékoliv hnutí, které bylo schopné vyjít do ulic a poprat se s establishmentem? Že i dříve si lidé uvědomovali, že jsou jedni, kteří pracují a poslouchají a druzí, kteří jim vládnou a z jejich práce žijí? Že toužili po spravedlivějším řádu mezi lidmi? Že jsou lidi odjakživa udržováni ve víře a poslušnosti? Dříve vírou v Boha, dnes například vírou v konzum, nekonečný růst a nebo nějakou pandemii? Jen jim není kázáno v kostele, ale skrze lifestyle magazíny a televizi?

Závěr? Nic strašného se nestalo. A možná si řeknete „je to jenom knížka pro děti“ a „slyší trávu růst“, nebo „hledá problémy tam, kde nejsou“… Knihu, tu novou, má můj synek a čteme si z ní. (i když se potom dozví i to co v knize nebylo). Ale zpět k prvotním myšlenkám a několik závěrů závěrem:

Ani sebekrásnější kniha, byť by se jmenovala „Největší Pravda ever“ nemusí být zárukou objektivity.

Děti jsou v první linii ve snahách o zničení národa.

Do totality se neprobudíme ze dne na den, často je svoboda ukrajována po tenkých plátcích. A stejně tak, pomalu a nenápadně, je pozměňována historie.

A nakonec „Ďábel se ukrývá v detailu“.

Proto! Dobře se dívejte co čtou vaše děti, mluvte s nimi o historii, která nikdy nebyla černobílá, učte je kritickému myšlení.

A chraňte staré knihy! Jako oko v hlavě…

-TB-

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.